Ukaž někomu fotku piva a řekni mu, ať nemačká tlačítko. Jeho mozek musí na udržení vynaložit víc práce než u neutrální fotky. V této studii to platilo pro všechny, ať už pili nárazově, nebo ne.

Rozdíl mezi oběma skupinami se ukázal v jiném signálu. Pořád se k tomu vracím. Tohle jsem na začátku nečekal.

Studie vychází z mezery, která tu je už roky. Rizikové pití ve světě klesá, jenže nárazové pití na vysokých školách s tímhle trendem nejde. Tým psychofyziologů proto hledal, čím se liší mozek studentů, kteří pijí nárazově.

Co udělali

Do studie zapojili 66 vysokoškolských pijáků:

  • 32 nárazových pijáků (11 mužů)
  • 34 pijáků, kteří nárazově nepijí (10 mužů)

Zhruba dvě třetiny tedy tvořily ženy. To není detail. Laboratorní výzkum alkoholu se většinou opírá hlavně o muže.

Nejdřív všichni vyplnili dotazníky: jak jsou impulzivní, jak moc je alkohol odměňuje a proč vlastně pijí.

Pak dělali úlohu Go/No-Go s EEG (elektroencefalografickou) čepicí na hlavě. Princip je jednoduchý. Na obrazovce blikají obrázky. U jedné kategorie rychle stiskneš tlačítko, u druhé se zarazíš. Výzkumníci přitom zaznamenávali ERP (event-related potentials, neboli evokované potenciály), tedy elektrické reakce mozku v prvním zlomku sekundy po každém obrázku.

Úloha měla dvě verze:

  • Reaktivita na podnět. Stisk u obrázků s alkoholem, zadržení u neutrálních.
  • Inhibiční kontrola. Obráceně: stisk u neutrálních obrázků, zadržení u alkoholu.

Zajímavější je ta druhá. Mozek v ní musí pořád dokola a ve vysokém tempu říkat alkoholu ne.

Co zjistili

Dotazníky rozdělily skupiny podle očekávání. Až na jedno překvapení.

  • Impulzivita. Nárazoví pijáci měli vyšší skóre.
  • Odměna. Nárazové pijáky alkohol podle jejich slov odměňuje víc.
  • Sociální motivy. Ti, kdo nárazově nepijí, měli v pití ze společenských důvodů skóre vyšší.

Tohle mě trochu zaskočilo. Kdo pije hlavně kvůli lidem, ten nárazově nepil.

Data z mozku ukázala dvě věci.

První je společná. Komponenta zvaná N2 byla větší pokaždé, když se lidé museli zadržet u obrázku s alkoholem. Autoři to vykládají tak, že zastavit se stojí víc úsilí, když je ve hře alkohol. A platilo to v obou skupinách.

Ve druhé se skupiny rozcházejí. Nárazoví pijáci měli menší komponenty P3, rané i pozdní, a to v celé úloze. Podle autorů to podporuje P3 jako biomarker rizika nebezpečného pití. Dřívější výzkum už tímhle směrem ukazoval.

Co to znamená

Takhle to čtu já, s obvyklou výhradou: jde o jeden snímek 66 studentů. Neřekne ti, jestli menší P3 bylo dřív a nárazové pití pak přišlo snáz, nebo jestli signál oslabilo samo nárazové pití. A klikat na fotky v laboratoři je něco úplně jiného než stát v jednu ráno v narvaném baru.

Dvě věci mi ale v hlavě zůstaly.

Zaprvé, víc úsilí při odmítnutí alkoholu není specialita nárazových pijáků. Měl to každý. Sklenice před tebou prostě ztěžuje zastavení. To zapadá do něčeho, o čem jsem psal dřív: podněty kolem tebe odvedou víc práce než vůle. Když zdržet se stojí každý mozek kus energie navíc, spoléhat celý večer na to, že se na místě uhlídáš, je vratký plán pro kohokoli.

Zadruhé, nárazové pijáky tu nedefinovala jediná věc. Víc impulzivity, víc odměny z alkoholu, slabší P3. Je to celý shluk. A sedí to k další studii, podle které mladé pijáky k pití v tu chvíli táhne spíš impulzivita, víc než stres, je to, co mladé pijáky v daný moment táhne k pití.

Když je tedy zastavení pomalé a drahé přesně ve chvíli, kdy máš podnět přímo před sebou, vyplatí se rozhodnout o něco dřív a s jasným přehledem. Na tohle myslím u AlcoBalance. Některé večery se další sklenice objeví dřív, než se vůbec rozhodneš. Aplikace ukáže, jak zrychluješ a kam míří tvůj peak. Zvolnit můžeš, dokud je to ještě volba. Ne až na poslední chvíli, kdy o každé „ne“ musí mozek bojovat.

Nemyslím si, že menší P3 je osud. Je to ale dobrý důvod přestat brát „prostě v tu chvíli řekni ne“ jako celou strategii.

Zdroj: International Journal of Psychophysiology, DOI