Nikdy mi tak úplně nesedělo vysvětlení „piju, abych zvládal stres“ v té nejjednodušší podobě. Že stres tlačí lidi k alkoholu, budiž. Ale která část stresu? A jakým mechanismem? Tenhle krok obvykle chybí. Nová studie postavená na hlášeních v reálném čase to otáčí naruby: v danou chvíli špatná nálada pití spíš ztlumila. Přebila ji impulzivita.

Co udělali

Do studie nabrali 366 mladých dospělých (64 % žen). Každý z nich měl za poslední měsíc aspoň jednu epizodu nárazového pití.

Čtrnáct dní pak odpovídali na EMA dotazníky (ecological momentary assessment): krátká hlášení do telefonu, zhruba 5x denně. Ptala se na náladu právě teď, na impulzivní tendence a na nedávné pití.

Na začátku k tomu přibyl delší dotazník o pijáckých návycích. Tahle data šla do LPA (latent profile analysis) - metoda lidi neřadí do předem vybraných škatulek, hledá skupiny, které v datech už jsou. Víceúrovňové modely pak testovaly, jak momentální nálada a impulzivita předpovídají pití. Nejdřív na celém vzorku, pak uvnitř každého profilu.

Co zjistili

Profily vyšly tři:

  • Lehcí nárazoví pijáci
  • Střední nárazoví pijáci
  • Těžcí nárazoví pijáci

Připomínám, že všichni měli za poslední měsíc aspoň jednu epizodu nárazového pití. Jde tedy o rozdíly uvnitř už tak rizikové skupiny, ne o běžnou populaci.

Lehcí/střední. V obou skupinách negativní afekt v danou chvíli předpovídal nižší pravděpodobnost, že se bude zrovna teď pít. Dva rysy impulzivity ale táhly na opačnou stranu: urgency (jednání pod vlivem intenzivních emocí) a vyhledávání vzrušení (honba za novými zážitky). Každý zvlášť předpovídal vyšší pravděpodobnost pití. A fungovaly jako mediátory - tlumící efekt špatné nálady přes ně mizel. Špatné pocity a vysoká impulzivita v tutéž hodinu, a brzda přestává držet.

Těžcí. Tady je to jinak. Významným prediktorem zůstal jen negativní afekt, pořád ve směru menšího pití. Rysy impulzivity, které v ostatních dvou skupinách pití hnaly, přestaly hrát roli úplně. Proč, to studie neříká. Ať už těžkým nárazovým pitím hýbe cokoli, tyhle páky to nejsou.

Co to znamená

To, že stres v danou chvíli pití tlumí, zní zvláštně asi tak pět vteřin. Pak to zvláštně znít přestane. Špatná nálada vypíná spoustu chování a jít si dát vyžaduje aktivaci, kterou vyčerpaný večer nemá. Urgency a vyhledávání vzrušení dodají přesně tohle: emoční sílu a směr, kam ji namířit. Dohromady přejedou cokoli, co nálada brzdila.

Nejvíc mi ale vrtá hlavou to rozdělení na profily. U lehkých a středních nárazových pijáků je pákou impulzivita - a impulzivita se hýbe. Unavený, natažený, v určité společnosti: pevná hladina to není. Autoři zmiňují just-in-time adaptivní intervence, tedy pomoc, která přijde přesně ve chvíli rizika, ne druhý den ráno. Téhle skupině to sedí. U těžkých nárazových pijáků je dynamika natolik jiná, že stejný přístup nejspíš nezabere; autoři místo toho ukazují na motivační rozhovory a KBT (kognitivně behaviorální terapii). Což má smysl, pokud je vzorec už zafixovaný.

Jedna výhrada. Všichni ve studii měli za poslední měsíc epizodu nárazového pití. Na lidi, kteří pijí, ale nárazově nikdy, se nic z toho automaticky přenášet nedá.

Zdroj: Alcohol, Clinical & Experimental Research, DOI