Dřív než se kdokoli dotkl sklenice, měli silní pijáci v této studii pět krevních markerů spojených s nemocemi vyšší než lehcí pijáci. Bylo jim v průměru 25 let a byli zdraví. Střední dávka alkoholu pak během pár hodin pohnula ještě dalším markerem.

Právě tahle první část mi utkvěla. Většina toho, co víme o alkoholu a chronických nemocech, pochází ze dvou zdrojů: ze zvířecích modelů a z velkých průzkumů, kde lidé sami uvádějí, kolik pijí. Ani jedno neukáže, co alkohol dělá v lidském těle hodinu po hodině ve srovnání s placebem. Tahle studie se dívá přesně na to. U 32 lidí, čtyři hodiny.

Co udělali

Vědci odebírali krev 32 zdravým dospělým v randomizované studii kontrolované placebem. Průměrný věk byl 25 let, 21 žen a 11 mužů. Patnáct z nich pilo málo, 17 hodně.

Studie porovnávala tři nápoje:

  • placebo
  • nízkou dávku alkoholu, 0,35 g na kg tělesné hmotnosti
  • střední dávku, 0,60 g/kg

U člověka, který váží 70 kg, to vychází zhruba na 25 a 42 gramů alkoholu. Podle mého odhadu necelé dvě a zhruba tři standardní americké dávky.

Krev se odebírala před nápojem a pak každou hodinu po dobu čtyř hodin. Tým měřil 10 bílkovin spojených s chronickými nemocemi, mezi nimi hsCRP (vysoce citlivý C-reaktivní protein, běžný marker zánětu), sRAGE, ICAM-1 a dva enzymy zvané MMP-7 a MMP-9. Seznam si pamatovat nemusíš. Autoři výsledky čtou jako signály o zánětu, cévách a metabolismu.

Zajímavý je hlavně design. Dávka, čas od nápoje a to, jak člověk obvykle pije, se v jednom souboru dat dají od sebe oddělit.

Co zjistili

Výchozí stav. Silní pijáci měli vyšší hladiny pěti markerů: adiponektinu, angiogeninu, ICAM-1, LCN2 a sRAGE. Autoři to popisují jako profil změněné cévní a metabolické aktivity. U pětadvacetiletých bez jakékoli diagnózy.

Střední dávka. Vyšší dávka zvýšila sRAGE. Autoři naznačují, že se tělo možná brání, tedy že jde o kompenzační odpověď na zánět nebo oxidační stres.

Nízká dávka. hsCRP vyšel po nízké dávce nižší než po placebu. Sami autoři upozorňují, že je potřeba to číst s ohledem na to, jak CRP funguje, a to varování beru vážně. Jeden marker, čtyři hodiny, 32 lidí.

Hodiny. MMP-7, MMP-9 a LCN2 během čtyř hodin stoupaly a klesaly ve všech skupinách, i u placeba. Podle autorů za tím nejspíš stojí denní doba a jídlo.

Co to znamená

Začnu hodinami, protože je to nejtišší zjištění a možná nejužitečnější. Tři markery se hýbaly samy, s alkoholem i bez něj. Bez placebové skupiny by to studie přičetla alkoholu. Je to stejná past, o které jsem psal v článku proč studie o zdraví a víně opakují stejné chyby. Tady ji design zachytil.

Výsledek hsCRP u nízké dávky bude nejspíš citován špatně. „Sklenička snižuje zánět“ je snadný titulek. Data to podle mě nepodporují. Autoři to v abstraktu opatrně relativizují a důkazy o domnělých přínosech nízkých dávek takovým výkladům nikdy moc nepřály.

K rozdílu ve výchozím stavu se pořád vracím. Pět markerů se lišilo už u mladých a zdravých lidí. Jde o souvislost, takže studie nemůže říct, že to způsobilo silné pití. U těch 17 lidí může hrát roli i něco jiného. Jenže nikdo z nich neměl za sebou desetiletí pití.

A pak je tu dávka. sRAGE pohnula jen ta střední a rozdíl mezi dávkami je u dospělého průměrné postavy zhruba jedna sklenice. Právě ta jedna sklenice navíc se během večera přidává nejsnáz, často bez povšimnutí. Na tomhle okamžiku mi při budování AlcoBalance záleží: vidíš své tempo a kdy přijde tvůj vrchol, zjistíš, co by udělala další sklenice, a rozhodneš se, dokud ještě sedíš u stolu. Ne až druhý den ráno, když skládáš večer dohromady.

Závěr je tedy úzký. Během čtyř hodin se střední dávka projevila v krvi tak, jak se nízká neprojevila. A u lidí, kteří ve 25 letech pijí hodně, vypadala krev jinak ještě předtím, než se sklenice naplnila.

Zdroj: Alcohol, Clinical and Experimental Research, DOI