Systematický přehled publikovaný v roce 2026 v časopise Public Health prošel všechny studie o alkoholu a kardiovaskulárních výsledcích od ledna 2023 do července 2025. Dva a půl roku literatury. Otázka nezněla, k čemu ty studie došly, ale jak byly postavené.

Co udělali

Kritériím vyhovělo osm publikací. U každé autoři přehledu prověřili, jak byla sestavena kontrolní skupina, jestli se počítalo se známými zdroji zkreslení a jestli si autoři sami všimli limitů vlastního designu.

Co zjistili

Z 8 studií:

  • 5 uvádělo ochranný efekt nízké až střední konzumace
  • 3 žádný efekt nenašly

Stejný obor, stejný typ dat. Rozdíl udělala metodika.

Pět „pozitivních“ studií srovnávalo pijáky s abstinenty nebo s lidmi, kteří nikdy v životě nepili. A tady se dovnitř dostává zkreslení. Mezi lidmi, kteří nepijí vůbec, je neúměrně vysoký podíl těch, co přestali, protože onemocněli. Postavte vedle takové skupiny umírněného pijáka a vypadá automaticky zdravěji. Ne proto, že by alkohol něco udělal - srovnávací skupina na tom byla hůř už na začátku.

Problém zmínila jedna studie z osmi. Jen jedna. Změřit ani zkorigovat ho nezkusil nikdo.

Tři studie s neutrálním nebo negativním výsledkem šly jinudy:

  • buď nepijící ze srovnání vyřadily a pracovaly jen s pijáky různé intenzity
  • nebo použily mendelovskou randomizaci (MR), metodu, která sebehlášenou konzumaci nahrazuje genetickými variantami

MR je jedna z mála cest, jak se v observačním výzkumu přiblížit otázce po příčině. Geny si nikdo nevybírá, takže genetický sklon k nižší konzumaci s sebou netáhne zbytek životního stylu. Ochranný efekt nenašla ani jedna ze tří.

Jeden z uváděných výsledků přehled rovnou označuje za „nepravděpodobný“: 40% pokles kardiovaskulárních příhod při konzumaci pod jednu sklenici týdně, oproti nepijícím. Pod jednu sklenici za týden. Fyziologický mechanismus, který by k tomu vedl, není známý.

Autoři upozorňují ještě na jednu věc. Část těch dat šlo prezentovat jako pozitivní i negativní, podle toho, z jakého úhlu se člověk dívá. A výzkumníci si vybrali, který úhel se dostane do hlavních závěrů.

Co to znamená

Není to obžaloba konkrétních vědců. Epidemiologie alkoholu má hrstku dobře známých pastí a většina studií do nich rovnou vstoupí. Některé se jim možná vyhnou a jen to v textu nezmíní.

Dvě otázky, které se u podobné studie vyplatí položit:

  • Kdo je s kým srovnáván? Když je kontrolní skupinou celoživotní abstinent nebo prostě „nepijící“ hození do jednoho pytle, stojí výsledek na vratkých nohou.
  • Udělal někdo něco s matoucími proměnnými? Mendelovská randomizace, vyřazení bývalých pijáků, kteří přestali kvůli nemoci. Pokud ani jedno, důvěra v ochranný efekt by měla zůstat nízká.

Nebo kratší verze: s kým to vlastně srovnávali?

Výhrady

Osm studií za 2,5 roku je tenký vzorek na široké závěry. Financováním ani konflikty zájmů v původních pracích se přehled nezabýval. A svůj sklon mají i jeho autoři - kdo si potrpí na přísnou metodiku, ten nedbalou metodiku najde všude. Pořád ale platí, že 40% přínos při konzumaci pod jednu sklenici týdně se těžko obhajuje bez fyziologie, která by ho vysvětlila. A tu zatím nikdo nedodal.

Zdroj: Public Health, doi:10.1016/j.puhe.2026.106331