Skoro všechno, co víme o mírném pití a zdraví, pochází z toho, že lidé vědcům řekli, kolik pijí. Zkus si na tu otázku odpovědět sám (sama). Skleničku k večeři v úterý, v pátek možná dvě, a svatbu, kterou bys radši nepočítal(a).

To je známé slabé místo. Už dřív jsem psal o tom, jak studie o zdravotních účincích vína narážejí pořád na stejné metodické problémy, a sebehodnocení je přímo v jejich středu. Autoři této práce to říkají otevřeně: pro nízké až mírné pití neexistují validované biomarkery. Silné pití zanechává stopy v krvi. Jedna nebo dvě sklenice denně se většinou jen odhadují podle toho, co lidé řeknou.

Dokáže tedy krev prozradit, kolik někdo vypil, i když šlo jen o skleničku nebo dvě?

Co udělali

Studie se jmenuje Postmenopausal Women's Alcohol Study. Vědci do ní zařadili 51 žen po menopauze a plně jim kontrolovali stravu.

Každá žena prošla třemi fázemi po osmi týdnech, v náhodném pořadí:

  • 0 g alkoholu denně
  • 15 g denně (zhruba jedna standardní sklenice)
  • 30 g denně (zhruba dvě)

Mezi fázemi byla pauza bez alkoholu. Jde o crossover design, takže každá žena byla sama sobě kontrolou. U pouhých 51 lidí to hodně znamená. Rozdíly mezi jednotlivci se tak většinou vyruší.

Krev se odebírala nalačno na začátku, po každé pauze a na konci každé fáze. Tým změřil 1 422 metabolitů, tedy malých molekul, které tělo tvoří, rozkládá nebo přijímá. Statistické modely pak ukázaly, které z nich se mění s dávkou.

Co zjistili

Z 1 422 metabolitů jich 150 bylo už dříve spojeno s alkoholem v observačních studiích. V tomto pokusu alkohol významně změnil 46 z nich.

  • Ethylové sloučeniny. Ethylglukuronid a ethyl α-glukopyranosid, dvě molekuly přímo navázané na alkohol, s příjmem rostly.
  • Vedlejší produkty aminokyselin: α-hydroxyisovalerát a 2-aminobutyrát.
  • Hormony. Změnilo se několik androgenních steroidů.
  • Tuky. Pohnulo se i více fosfatidylcholinů. To je skupina tuků v buněčných membránách a zrovna od ní bych nejmíň čekal, že zareaguje na jedinou sklenici.

Nejvýrazněji se pohnul ethyl α-glukopyranosid. Oproti období bez alkoholu vzrostl o 461 % při jedné sklenici denně a o 900 % při dvou. Víc alkoholu, víc markeru. A ty kroky jsou opravdu vidět.

Vědci potvrdili 14 metabolitů spojených s alkoholem z dřívějších studií a našli několik nových kandidátů.

Co to znamená

Hlavní přínos mají výzkumníci. Velké zdravotní kohorty už mají uložená metabolomická data tisíců lidí. Pokud se tyto markery osvědčí, půjde expozici alkoholu zjistit přímo z těch vzorků, a ne z dotazníku vyplněného před lety. To by mohlo zpřesnit celý spor o to, jestli lehké pití pomáhá, nebo škodí. Ten mimochodem zatím důkladnou analýzu dobře nepřežil.

Překvapilo mě, jak citlivý ten signál je. Jedna sklenice denně, k jídlu, za kontrolovaných podmínek, a jediná molekula vyroste na víc než pětinásobek. Tělo si prostě vede poctivější záznam než paměť.

Přehánět bych to ale nechtěl. Všech 51 účastnic byly ženy po menopauze na kontrolované stravě. Nevím, jak dobře se markery přenesou na muže, mladší ženy nebo chaotické pití v běžném životě. A změna steroidů či membránových tuků neříká, jestli se děje něco dobrého, nebo špatného. Ukazuje jen, že se při dávkách, které mnoho lidí bere jako zanedbatelné, pohne něco měřitelného.

Právě kvůli téhle mezeře mezi tím, co si lidé pamatují, a tím, co se skutečně stalo, stavím AlcoBalance tak, jak ho stavím. Nemůžeš si pamatovat číslo, kterého sis nevšiml(a). Když si sklenici zapíšeš, hned jak ji máš v ruce, vidíš, kam večer míří, dokud ještě běží: jak vysoko vystoupá tvůj vrchol a kdy začne opadat. Rozhoduješ se tak hned, ne druhý den, když noc skládáš dohromady z paměti.

Krevní test dokáže říct, co jsi vypil(a) minulý týden. Mě víc zajímá, čeho si všimneš dnes večer.

Zdroj: The Journal of Nutrition, DOI