Spousta aktivních lidí vede v hlavě tichou účetní knihu. Alkohol jde do jednoho sloupce, tréninky do druhého. Dokud sloupec s posilovnou vypadá zdravě, účty jsou vyrovnané. Nikoho jsem nikdy neviděl, že by si to opravdu zapisoval. Slyšíš to ale ve větách jako „zítra to spálím“.

Nová analýza amerických národních zdravotních dat tuhle účetní knihu prověřuje. Sleduje metabolický syndrom, tedy soubor varovných znamení kolem pasu, krevního tlaku, cukru v krvi a krevních tuků. Krátce: pohyb se v číslech projevil jasně. S nižší šancí na plný syndrom ale souvisel jen tehdy, když lidé pili docela málo.

Co udělali

Výzkumníci sáhli po datech NHANES (National Health and Nutrition Examination Survey). Je to dlouhodobý americký průzkum, který spojuje rozhovory s fyzickým vyšetřením a krevními testy. Použili dvě vlny dospělých ve věku 20 až 80 let:

  • 2011-2014: 3 227 lidí nosilo monitor aktivity, pohyb tedy měřilo zařízení. Výzkumníci je rozdělili do čtyř stejně velkých skupin (kvartilů), od nejméně po nejvíce aktivní.
  • 2015-2020: 5 586 lidí uvedlo aktivitu samo. Dělili se jen na dvě skupiny: kdo dosáhl 150 minut týdně a kdo ne.

Alkohol lidé uváděli sami a výzkumníci ho přepočítali na průměrný počet standardních sklenic denně.

Metabolický syndrom se počítal z pěti rizikových faktorů:

  • obvod pasu 88 cm nebo více u žen, 102 cm nebo více u mužů
  • triglyceridy 150 mg/dl nebo vyšší
  • krevní tlak 130/85 mm Hg nebo vyšší
  • glukóza nalačno 100 mg/dl nebo vyšší
  • HDL cholesterol („dobrý“) pod 50 mg/dl u žen, pod 40 mg/dl u mužů

Kdo měl tři a více faktorů, měl metabolický syndrom. Pak se ověřovalo, jestli aktivita mění vztah mezi pitím a počtem rizikových faktorů, případně šancí na plný syndrom. Všechno se měřilo v jednom časovém bodě. Data proto ukazují souvislosti, ne pořadí. Co bylo dřív, z nich nevyčteš.

Co zjistili

Samotná aktivita šla s menším počtem rizikových faktorů velmi pravidelně. Ve srovnání s nejméně aktivní čtvrtinou:

  • druhá čtvrtina měla o 10 % méně rizikových faktorů
  • třetí čtvrtina o 20 % méně
  • nejaktivnější čtvrtina o 27 % méně

Ve vlně, kde lidé hlásili pohyb sami, přineslo splnění 150 minut týdně o 10 % méně rizikových faktorů. Slabší efekt, stejný směr.

S alkoholem je to složitější. U šance na plný syndrom:

  • Třetí čtvrtina. Méně než poloviční šance oproti nejméně aktivní skupině (poměr šancí 0,44), ale jen u lidí, kteří vypili v průměru půl sklenice denně nebo méně.
  • Nejvyšší čtvrtina. Podobně (0,43), ovšem jen do průměru tří čtvrtin sklenice denně.

Nad těmito hranicemi se výhoda oproti nejméně aktivní skupině už jasně neukázala. Autoři přiznávají, že lidí, kteří pili víc, bylo v datech málo, a některé odhady proto mají široké intervaly spolehlivosti. Takže „žádná jasná výhoda“ nad prahem zčásti znamená prostě „příliš málo lidí, aby se to dalo říct s jistotou“.

Co to znamená

Podle názvu studie aktivita souvislost mezi alkoholem a metabolickým syndromem oslabuje, ale úplně ji NEVYRUŠÍ. To je podle mě férové čtení. S jednou výhradou.

Nejdřív mě zarazilo, jak nízko ty hranice leží. Půl sklenice denně jsou tři až čtyři týdně. Tři čtvrtiny vycházejí zhruba na pět. To je hluboko pod tím, co vypije většina lidí, kteří o sobě říkají, že pijí s mírou.

Druhá věc: jde o průměry. Kdo od pondělí do čtvrtka nepije a v sobotu si dá pět sklenic, má průměr asi 0,7 denně. Stejný jako člověk, který si dá jednu skoro každý večer. Studie ty dva vzorce nerozliší. Divil bych se, kdyby je tělo bralo stejně.

Zaujal mě i pas. Dřívější studie se skeny spojila alkohol s tukem navíc kolem pasu, a to nezávisle na celkovém tělesném tuku. Tady je obvod pasu jedno z pěti políček. Oba nálezy tedy míří aspoň stejným směrem.

A pak je tu otázka, co je příčina a co následek. Lidé, kteří už mají vysoký krevní tlak nebo cukr, se můžou hýbat méně z důvodů, které s pitím nesouvisí vůbec. Jednorázový snímek to neodliší. Navíc lidé obvykle uvádějí, že pijí méně, než ve skutečnosti pijí, takže se hranice ještě víc rozmazávají.

Kam jsem tedy došel? Víc pohybu, méně rizikových faktorů. Tenhle gradient platil na každé úrovni, kterou výzkumníci měřili. Jestli platí i při dvou nebo třech sklenicích denně, na to tahle data zatím pořádně neodpoví. A představa účetní knihy, kde jeden sloupec potichu splácí druhý? Ta velkou oporu nedostala.

Zdroj: Alcohol and Alcoholism, DOI