Výzkumníci uspořádali něco jako souboj designů. Tři verze personalizované zpětné vazby o pití: stejná data, stejné doručení mailem, měnil se jen formát. Po 90 dnech se ukázalo, že na formátu záleží. Aspoň v tom, jak často lidé pili.

Co udělali

222 mladých dospělých, kteří pravidelně pili, průměrný věk 21 let. Každý dostal jednu ze tří variant zpětné vazby. Do skupin je rozdělila bloková alokace, stratifikovaná podle množství vypitého alkoholu a míry impulzivity.

  • Text. Zpětná vazba o pití a zdraví mozku, napsaná výzkumníky. Odstavce, nic víc.
  • Obrázek od výzkumníků. Stejný obsah, jen převedený do vizuální podoby výzkumným týmem.
  • Obrázek navržený spolu s uživateli. Vizuál postavený kolem toho, co samotní uživatelé řekli, že by na ně zabralo. Kvůli tomu musela proběhnout celá samostatná fáze zjišťování.

Ta fáze vypadala takhle: 40 účastníků ve fokusních skupinách popsalo, jaká zpětná vazba by je opravdu oslovila. Vynořilo se šest témat: vizuální znázornění, srozumitelnost, dostupnost, stručnost, srovnání s vrstevníky, škoda. Třetí varianta vznikla přesně na jejich základě.

Zpětná vazba chodila e-mailem. Tým pak zhruba 90 dnů měřil celkovou spotřebu alkoholu, frekvenci pití a škody spojené s alkoholem. Pár týdnů po prvním mailu k tomu přidal ještě kapacitu, příležitost a motivaci ke změně: tři faktory, které studie brala jako prediktory změny chování.

Co zjistili

Každá skupina pila méně. Zabral i obyčejný textový mail. Celková spotřeba klesla ve všech třech variantách (η²=0,11), škody spojené s alkoholem taky (η²=0,05). Kontrolní skupina bez zásahu ve studii chyběla, takže regresi k průměru nelze vyloučit. Poklesy ale byly konzistentní napříč skupinami.

Rozdíl mezi formáty se ukázal ve frekvenci pití:

  • Vizuál (od výzkumníků i navržený s uživateli): d=0,56 pro snížení počtu dnů s pitím
  • Text: d=0,39

Podle běžných měřítek skromná čísla. Rozdíl mezi 0,56 a 0,39 je reálný, ne dramatický. Platil ale v obou vizuálních variantách.

Preference? Jiná věc. Účastníkům se nejvíc líbil vizuál navržený s nimi: d=0,55 oproti obrázku od výzkumníků, d=0,83 oproti textu. Na chování jim to nepřineslo nic. Co se spotřeby týče, obě vizuální varianty dopadly úplně stejně.

Formát navíc vůbec nepohnul kapacitou, příležitostí ani motivací ke změně (η=0,01). Chování se posunulo, deklarované záměry ne.

Co to znamená

Vzorek je vychýlený k mladším, průměrný věk 21 let, takže bych to nenatahoval na starší pijáky. Sebehlášená spotřeba přidává šum. A bez kontrolní větve, která by zpětnou vazbu nedostala, se těžko odděluje „zabral formát“ od „zabere jakákoli zpětná vazba“.

Rozdíl mezi vizuálem a textem mi ale pořád přijde logický.

Graf tvého pití a odstavec o tvém pití jsou dva různé druhy informace, i když fakta pod nimi jsou stejná. Graf čteš jako fakt o sobě, tady a teď. Odstavec je zpráva. Hádám, že každé z toho spouští jinou reakci. A zdůrazňuju to slovo hádám: studie ukazuje rozdíl, ne mechanismus.

Výsledek s co-designem je to, k čemu se pořád vracím. Lidé si pomohli vytvořit zpětnou vazbu, kterou chtěli, a opravdu ji preferovali. Na výsledcích to nezměnilo nic. Lepší uživatelský zážitek, stejná změna chování.

Večer, kdy držíš tempo se stolem, tě textové shrnutí drinků nezasáhne stejně jako křivka. Sledovat, jak tvá hladina alkoholu v krvi stoupá ke svému peaku a pak přechází do fade, tě staví do jiného vztahu k dalšímu drinku než čtení „3 standardní drinky“. AlcoBalance ti tu křivku ukazuje v reálném čase. Ne zprávu o tom, co se stalo, ale kde právě teď jsi a kam míříš.

Zdroj: Journal of Medical Internet Research, 10.2196/87393